Kapitola 7.

Školní rok tentokrát začal o něco později, než bylo zvykem. Dlouhé týdny to vypadalo, že se škola navždy uzavře. Ředitel Bradavického institutu profesor Patrik Votoček navštěvoval ministra kouzel každý týden celé prázdniny, dokud se neshodli, že události konce minulého školního roku nebyli ani tak selháním školy, jakožto bývalého zaměstnance Ministerstva kouzel Valdemara Mrvy. Studenti se vrátili do Bradavického institutu a nikdo by si ani nevšiml, že škola začala později, nebýt pololetních zkoušek, které letos přišli na řadu o něco dříve. Únor byl toho roku poměrně teplý, venku už nebyl skoro žádný sníh a studenti se často vydávali na toulky po pozemcích.
"Kolik je hodin? Není už náhodou jedenáct?" zeptala se jedna studentka Nebelvíru svých spolužáků. "Nechci na hodinu Péče o kouzelné tvory přijít pozdě, jinak mě profesorka Humlová zase nechá za trest drbat tlustočervy.". "Máš pravdu, měli bychom vyrazit" přitakala ji druhá. Skupinka studentů se vydala směrem k výběhu třaskavců, kde se měla tentokrát hodina konat.
"Není to Justýna? Tam u té skály! Vezmeme ji sebou, od té události z minulého roku se s nikým nebaví". Když ale studenti doběhli na místo, kde ještě před malým okamžikem stála Justýna, nemohli ji najít. Na zemi však leželo něco malého, schouleného do klubíčka a celé od krve. "Krügel zjistil, co se stalo. Krügel jen chtěl, aby jeho pán byl v bezpečí.". Po těchto slovech domácí skřítek zavřel oči, naposledy vydechl a z ruky upustil list papíru. Byla to stránka z učebnice Démonologie (Kapitola 6. - Éteričtí démoni: Swart Hart).
Od této události dlouhé dny nikdo Justýnu Holubovou neviděl a podezření, že právě ona zavraždila domácího skřítka Krügela stále rostlo. Studenti, kteří si teď na jeho památku po chodbách s oblibou popěvovali jeho přisprostlé písně, se dožadovali trestu pro Justýnu.
Uplynul týden a parta studentů 7. ročníku ze Zmijozelu se po setmění vydala do temného lesa k chroptící chýši, aby zde vyděsili pár prváků. Starší studenti věděli o povídačkách, že v chroptící chýši straší a slyšeli ten den pár prváků, jak se chvástají, že se tam dnes večer vydají. Když ale otevřeli dveře, ozvala se obrovská rána z prvního patra, jako by někdo spadl na zem. "Co to bylo?" šeptl jeden ze studentů "Lumos. Jdeme to prozkoumat!" odpověděl další.
Vydali se všichni po točitém schodišti nahoru, opatrně otevřeli dveře s hůlkami ve střehu a čekali nejhorší. Na zemi ležela svázaná Justýna Holubová, celá pohublá a špinavá. "Diffindo" pouta povolila a Justýna se konečně zhluboka nadechla.
"Pomozte mi, musíme zmizet! Nikdy nevím, kdy se vrátí!" zasípala Justýna. "Kdo?" zeptal se student Zmijozelu "No přece Tony, Tony Mrvová... Někdo ji asi proklel, nebo nevím, co se stalo, ale drží mě tu už měsíce a vaří si ze mě mnoholičný lektvar." vysvětlila Justýna "Vždyť Antonie Mrvová zemřela minulý školní rok spolu se svým otcem. Upálili ji" snažil se vysvětlit další student. "Nevím, koho jste upálili, ale Tony to rozhodně nebyla! Slyšíte to? Už jde! Co budeme dělat?!" Po hlasitém zavrzání dveří byly následně slyšet kroky po točitém schodišti, které se pomalu blížily ke dveřím. Všichni v místnosti se připravili k boji. Dveře se pomalu otevřely... "Expelliarmus!!" vykřikl nejstarší ze studentů. Dveře se rozletěly a směrem do místnosti vletěla hůlka malého studenta prvního ročníku, který na nic nečekal a s hlasitým křikem spolu se svými kamarády mířil zpět k hradu, jak nejrychleji mohl.
Justýna si poležela několik dní na ošetřovně, než se zase mohla vrátit do školní lavice.
Celou tu dobu procházela staré Denní věštce a kousek po kousku si skládala jednotlivé díly
složité skládačky. Když ji konečně propustili, měla jasno. Musí najít Tony a zastavit ji, než
ublíží někomu dalšímu.
Blížil se konec roku a s ním i závěrečné zkoušky. Studenti za slunečných dní často leželi ve
stínu stromů na pozemcích Bradavického institutu, když najednou jakoby se ochladilo a ze
světa se vytratila veškerá radost. "Expecto Patronum". Nebem proplul modrý havran a chlad
záhy odezněl. Hlouček studentů, učící se poblíž severního svahu, se rychle zvedl a všichni
se běželi podívat, co se tam stalo.
Pod svahem stála Antonie Mrvová a Justýna Holubová. "Pouta na tebe!". Z hůlky Justýny
vyletěla silná lana, která se těsně omotala okolo Antonie. "Pomozte mi, musíme ji zanést na
hrad, tam už budou vědět, co s ní. Je posedlá démonem Swart Hart." Studenti popadli Tony
a vlekli ji na hrad. Před vchodem do školy ale narazili na knihovnici madam Dočekalovou.
"Co to děláte?! Proč je svázaná?! Pusťte ji!" okřikla hlouček knihovnice. "Potřebujeme ji
zavést za ředitelem, je to vrah!" odpověděla Justýna, zatímco se Tony snažila vší silou
uvolnit pouta. "Ředitel tu není, odjel na Ministerstvo a vrátí se až večer. Vždyť to je Tonička!"
prohlédla si knihovnice postavu v poutech. "To není možné, ta je přeci... No dobrá. Zavřeme
ji do šatlavy, kde počká, než najdu někoho z profesorů.".
Když zavřeli Antonii do šatlavy, vydali se za zástupkyní ředitele profesorkou Humlovou.
Justýna jí vše vysvětlila od úplného začátku. Jak Tony posedl démon Swart Hart,
v okamžiku, kdy vedle ní zemřel Norbert Hrdlička. Následně jak Justýnu unesla a vydávala
se několik měsíců za ní, a že na smrt upálením poslala místo sebe Mafaldu, která se spolu s
jejím otcem snažila zastavit toho démona v ní.
"Pošlu sovu řediteli, aby se co nejdříve vrátil. Mezitím zůstane v šatlavě, která je kouzly
dostatečně opatřená, aby se nikdo nedostal ven." pronesla rozhodným hlasem profesorka
Humlová a zamířila ke stolu, kde ponořila hrot brku do zeleného inkoustu a začala psát
dopis pro ředitele. Uplynulo pár hodin, když v tom se profesorce Humlové vrátila její sova.
Stále držela dopis, který jí byl svěřen k doručení, a na levém křídle měla hluboké rány.
"Co se ti stalo?" prohlédla si tázavým pohledem sovu a podívala se z okna. Byla už skoro
tma, ale všimla si, jak něco temného proletělo nad šatlavou. Popadla okamžitě hůlku a
vyrazila tam. Cestou se za ní vydalo i několik zvědavých studentů a nepozorovaně ji
následovali. Když byly co by trpaslíkem dohodil od šatlavy, ucítili opět ten typický chlad a z
lesa se ozvalo děsivé zavytí. "Vlkodlak? Jak se sem dostal...?"
"Expecto Patronum" jedna ze studentek, která se spolu s ostatními vydala za profesorkou,
zahlédla mozkomora, který byl jen pár stop od profesorky Humlové, a na poslední chvíli ho
zahnala pryč.
Patron na okamžik osvětlil okolí šatlavy a všichni tak uviděli, že mozkomor nebyl jediný
problém. Z temného lesa se vynořil vlkodlak, smrtiplášť a další bytosti, které se neustále
objevovali ze všech stran, a vzduchem létala kouzla jedno za druhým. Když se jim podařilo
všechna ta stvoření zahnat zpět do lesa, jejich pozornost upoutala šatlava, jejíž mříže byli
otevřené...

Když se ředitel vrátil na Bradavický institut, nevěřil svým uším, co všechno se za jeho
nepřítomnosti stalo. "Ministerstvo se o tomto incidentu nesmí dozvědět, jinak náš institut už
určitě zavřou ještě před koncem školního roku." přemýšlel nahlas ředitel. "Nechte všechny
studenty svolat do Velké síně, zavedeme přísná bezpečnostní opatření." pronesl rozhodně
ředitel školy a pohlédl na odcházející profesorku Bínovou, která se úkol vydala splnit.
Ve Velké síni, kde se sešli všichni studenti, byl neobvyklý hluk. Všichni mezi sebou řešili, co
přesně se na pozemcích stalo a co se bude dít dál. Najednou se síní prohnal silný vítr, který
sfoukl všechny svíčky. Nastala tma a hrobové ticho. Obojí záhy narušil patron. Mohutný
hřebec proběhl nad hlavami studentů a hlasem Ministra kouzel Tomáše Vondráčka řekl:
"Věznice v Mukařově byla zničena a mozkomoři míří k Vaší škole. Ministerstvo Vám jde na
pomoc, ale do té doby buďte ve střehu." Patron zmizel a svíčky se opět rozzářili.
"Prefekti odvedou mladší studenty do svých kolejí a zůstanou na stráži. My ostatní budeme
bojovat. Profesore Ladmane, vy a Vaši studenti budete bránit jižní stranu hradu. Profesorko
Humlová, vy a studenti z Vaší koleje zůstanete ve Velké síni a nikoho nepustíte dovnitř!
Profesorka Bínová společně s madam Dočekalovou, studenty Havraspáru a Nebelvíru
půjdou a obsadí věž a západní křídlo hradu. Já jdu vyhlížet příchod mozkomorů. Až je
uvidím přicházet, dám Vám znamení.
"Přicházejí od severní strany!" Hlas ředitele školy se rozléhal přes pozemky. Mezitím všichni
netrpělivě vyhlíželi z oken temné postavy. Severní hradba, společně s mohutnou explozí a
plameny sahajícími do výše korun stromů, padla a na pozemku nyní bylo něco přes pět tuctů
vysokých pláštěm zahalených postav vznášejících se několik stop nad zemí.
Mozkomoři se pomalu rozestoupili do stran a uprostřed skupiny se objevila mladá dívka. Její
vlasy byli dlouhé, tmavě zbarvené a na sobě měla cosi, co jen vzdáleně připomínalo bývalou
školní uniformu Bradavického institutu. Studenti, kteří pozorovali venkovní scénu z okna,
poznali v mladé dívce Antonii Mrvovou, její pohled jako by se soustředil na každého z nich.
Dívka udělala několik kroků vpřed, zastavila se a z jejich úst se ozval křik plný bolesti a
šílenství, který byl slyšet po celé škole. V ten moment se mozkomoři rozletěli směrem
k hradu. Místo po nich nezůstalo dlouho prázdné. Padlou hradbou postupně přicházeli i
kouzelníci v potrhaných vězeňských hadrech, kteří tu noc uprchli z Mukařova.
Ze svých úkrytů začali vycházet také karkulinky s kostmi v rukách, na druhé straně školy se
opět ozvalo mocné zavytí, tentokrát jakoby s ozvěnou několika dalších vlkodlaků, kteří
společně s akromantulemi opouštěli Temný les a mířili k hradu.
Po pár minutách boje dorazili i bystrozoři, kteří obklíčili hrad, a ředitel zahlédl, jak se postava
dívky blíží k hlavní bráně školy. Poslal tedy rychle svého patrona se zprávou bystrozorům,
kteří během chvíle přišli na pomoc. "Mdloby na tebe!" zaznělo jednohlasně několik
bystrozorů, kteří zasáhli Antonii do zad, a ta padla na zem.
Vřava ve vteřině utichla a všechna stvoření se začala během okamžiku stahovat zpět do
temných zákoutí pozemků školy. "Dýchá, musíme ji svázat a přemístit do vězení!" zahlásil
velitel. "Ne," z řad bystrozorů vystoupil ministr kouzel Vondráček. "Je to Swart Hart! Musíme
svolat Starostolec... Historie se opakuje."