Kapitola 2.

Jako ředitel jsem se zúčastnil zasedání OŠME, které probíhalo vždy ve Švýcarsku. Místnost, kde se zasedání konají je kruhová, uprostřed stojí polokruhový stůl před kterým řečnickým pultem ve tvaru draka. Ten den vystoupil viceprezident OŠME. Nejdříve všechny přivítal v jejich rodných jazycích a poté začal číst originální dokument vyhlášky v latině. Když dočetl, vybídl k námitkám. Za mramorovým stolem se postavil Ředitel školy Černé magie v Portugalsku Paulo de Siero. Nikoho to nepřekvapilo. Každý věděl, že tato škola porušuje všechny 3 body vyhlášky. "Vyzývám vás všechny, tato vyhláška je krokem zpět! Pokud zakážeme na našich školách tělesné tresty, stanou se časem studenti nezvladatelní! A zákazem praktické výuky černé magie narušíte rovnováhu dobra a zla." Po těchto slovech se posadil.

Viceprezident vyzval všechny k hlasování. Pro schválení bylo 12 škol z 13. "Tohoto rozhodnutí budete ještě litovat!". Rozkřikl se Siero a přemístil se. Dokument vešel v platnost a já se vrátil do školy, právě když všichni seděli ve velké síni. Učitelům jsem řekl co se stalo, ale nikdo si z toho nedělal moc velikou hlavu. Byl pěkný večer a všichni se výborně bavili. O Portugalcích jsme pak dlouho neslyšeli, dokud se o nich nezačalo psát v Denním věštci. Portugalci začali ničit a vyvražďovat jednu školu za druhou a stali se tak nejhledanějšími kouzelníky na světě.

Jednou ráno jsem seděl v knihovně a četl Denního věštce. Škola v Německu byla zničena! Do knihovny vstoupila studentka 3. ročníku a nesla mi dopis. "Pane řediteli, tohle jsem našla před vstupem do školy." Studentka mi podala obálku, na které stálo: "Panu řediteli školy bez budoucnosti". Otevřel jsem dopis a v něm byla kopie schválené vyhlášky. Podpisy prvních čtyř ředitelů byly přeškrtnuty krví, zatímco u pátého podpisu, mého, bylo dopsáno: "Jste další na řadě!" Z vedlejší místnosti se ozval dívčí křik. Se skutečností, že je naše škola v ohrožení jsem vyběhl z knihovny s hůlkou v ruce. Naštěstí jsem našel jen profesorku Anetu, která ječela na mládě ohnivého kraba, které jí uteklo z kabinetu a cestou podpálilo závěsy na chodbě.

Když jsem se vrátil pro dopis do knihovny, už jsem ho nenašel. Před obědem jsem svolal učitelský sbor, abychom se připravili čelit útoku ze strany Portugalců. Prof. Magda navrhla rozmístit slídivá kukátka po hradě a zároveň posílit ochranná zaklínadla kolem školy. Prof. Aneta chtěla, rozmístit ohňové kraby kolem školy, ale nakonec jsme se shodli, že by to bylo moc nebezpečné pro studenty. Během oběda jsme studenty varovali, že celosvětově hledaní kouzelníci, by se mohli vyskytovat v okolí školy. Je tedy nezbytně nutné, aby každou podezřelou osobu ihned nahlásili některému z profesorů.

Dny plynuly a zdálo se, že by mohlo jít jen o hloupý žert, dokud nepřiběhli studenti se zprávou, že v horách viděli neznámou čarodějnici, jak pokládá na pařez podezřelé předměty. Podle jejich popisu jsem okamžitě věděl, že jde o čarodějnici Mafaldu. Profesorku černé magie na škole v Portugalsku. Když jsme na místo v horách dorazili, zjistili jsme, o co jde. Byl to malý oltář věnovaný temným démonům hor, kteří měli oslabit silové pole naší školy. Věděli jsme, že už na škole není bezpečno jako dříve. Čelili jsme magii tak černé, že nebylo v našich silách jakkoli jim zabránit ve vstupu na naše pozemky. Abychom nevyvolávali paniku, nezveřejňovali jsme žádné informace o Portugalcích a zvýšili jsme ostrahu a obranu školy.

Při pravidelných kontrolách jsme zjistili, že dochází k oslabení ochranného štítu a že se s největší pravděpodobností blíží den bitvy.Netrvalo ani týden a došlo k prvnímu útoku. Vyučoval jsem právě studenty 4. ročníku Starodávné runy, když v tom se rozhoukal náš ochranný systém ohlašující příchod vetřelce. Portugalci se na pozemek školy dostali přes Temný les. Když všichni profesoři dorazili na místo, byli už pryč a my uviděli v lese jen zraněné studenty, včetně pár studentů v bezvědomí. Kvůli incidentu přišel dopis od ministra kouzel, že pokud dojde k dalšímu útoku na studenty, musíme s okamžitou platností uzavřít školu a poslat všechny studenty domů.

Nic nenaznačovalo blížící se útok a celá škola se připravovala na konec školního roku. Pro studenty to znamená pořádnou dávku učení a pro ředitele spoustu papírování okolo výsledného hodnocení studentů po složení NKÚ a OVCE. Večer před posledním dnem školy jsem seděl ve své pracovně a podepisoval hodnocení, když jsem mi přeběhl mráz po zádech a tak jsem vstal a zavřel okno. V odrazu okna jsem uviděl postavu kouzelnice Aparecidy, která stála nyní za mými zády vytahujíc hůlku.

"Expelliarmus" vykřikl jsem a hůlka ji vyletěla z ruky. V jejích očích se objevil záblesk strachu. "Kde se ukrýváte?" zeptal jsem se jí. "To se nikdy nedozvíš!" odpověděla mi. "Pouta na tebe!" Kouzelnice se svalila na zem pevně svázaná v silných lanech. Ve svém stole jsem měl starou lahvičku s veritasérem, nalil jsem jí ji do krku a řekl: "Teď mluv, kde jsou?" "Ve Stříbrné skalici, v domě číslo 6." Zavolal jsem profesorku Magdu, která ihned přiběhla do místnosti. "Zavolejte bystrozory myslím, že tu mám něco, co by je mohlo zajímat. A další pošlete do domu ve Stříbrné Skalici číslo 6, tam najdou zbylé dva!" Když bystrozoři dorazili na místo, Portugalci již byli pryč.