Kapitola 3.

Je to již 2 měsíce, co o Portugalcích nebylo slyšet. Poslední zmínka v mediích byla druhý den po zatčení Apericidy na pozemcích naší školy. Kouzelníci na ně již téměř zapomněli, ale vedení školy, v čele s ředitelem prof. Votočkem a jeho kolegyněmi prof. Humlovou a prof. Bínovou, je neustále ve střehu. Z důvodu posilnění ochranných kouzel byla školní rada nucena zmenšit pozemek areálu školy o horské území. Toto území zaujímalo téměř polovinu plochy areálu a bylo tedy pro útočníky jednodušší proniknout na pozemky hradu, jak se ukázalo při prvním útoku Portugalců na náš Institut. Rozhodnutí schválila nadpoloviční většina členů školní rady a díky tomu došlo o zvýšení bezpečnosti téměř na dvojnásobek.

Díky Dennímu věštci a později i dalším novinových plátků, které označily Bradavický Institut čar a kozel za nejbezpečnější školu v Evropě, se o studium na naší škole začali zajímat i kouzelníci z jiných zemí. Kapacita školy byla tak poprvé v historii naplněna na své maximum.15. září se v novinách na titulní stránce objevila šokující zpráva. "Polská škola Magiczne brodawki byla zničena! Portugalci pokračují ve své práci i přes to, že jsou pouze dva. (více informací na stránce 3 a 4)" Když to viděla profesorka Bínová, vyprskla svou ranní kávu až na studenty z Havraspáru. "Tak to neskončilo." přecedila přes zuby a podala noviny řediteli.

V novinách se na straně 3 a 4 psalo:

Členové Portugalského učitelského sboru v čele s Paulem de Siero naplánovali útok na 1. září, první den nového školního roku, kdy doprovázeli rodiče své děti do školy. To byl důvod, proč bylo ve škole, kde se za normálních okolností nachází 5 učitelů a 90 dětí, mnohem více lidí. Útočníci vyrazili z místa úkrytu v lese. Cestou narazili na bystrozora majora Sultana Guraževa, kterého zastavili, odzbrojili a zajali. Guražev zanedlouho portugalcům unikl, útok ohlásil a o všem vypověděl. V 09:10 místního času, útočníci dorazili na testrálech. Svědci a experti se přiklání k názoru, že operovali ve dvou skupinách, z nichž jedna už před tím infiltrovala školu, což by znamenalo, že se k portugalcům přidali stoupenci, sekty Mortífagos. Teroristé po vniknutí do budovy přinutili všechny přítomné, aby vešli z nádvoří do budovy školy. V následném zmatku se asi 50 lidem podařilo z místa uniknout. Množství lidí se též podařilo ukrýt v suterénu budovy. Následovala bitva mezi útočníky, místní skupinou bystrozorů a jedním civilistou. Bitva si vyžádala nejméně dva mrtvé a více než 12 zraněných. Oficiální zdroje nejprve tvrdily, že ve škole se nachází asi 100 až 150 lidí. Později však potvrdily, že teroristé zajali 230 lidí. Ozbrojenci všechna rukojmí shromáždili v učebně lektvarů, přinutili je komunikovat mezi sebou jen portugalsky. Když se jeden z otců dětí Ruslan Betrozov postavil, aby přetlumočil tyto příkazy útočníků z portugalštiny do polštiny a uklidnil lidi, byl kouzelnicí Mafaldou zabit. Jiný z otců dětí, který odmítl klečet, byl zraněn kletbou a zanedlouho vykrvácel. Obě těla teroristé vynesli z učebny a zůstala po nich jen krvavá stopa. Následně z rodičů, zaměstnanců školy a učitelů vybrali 5 potenciálně nebezpečných, které odvedli do chodby vedle Velké síně v druhém patře. Z tohoto místa se následně ozvala exploze, která zabila 3 profesory. Zbytek vybraných rukojmí a několik ozbrojenců, kteří nesouhlasili s braním dětí jako rukojmích, bylo na tomto místě přinuceno si lehnout na zem a byli mučeni kletbou Crucio, dokud se 2 z nich dočista nezbláznili. Jeden z rukojmích, Bartek Mdinaradze, který přežil explozi i následné mučení, byl ponechán naživu a umožnili mu vrátit se mezi ostatní zajatce v učebně, kde však zanedlouho ztratil vědomí. Těla mrtvých byli živí rukojmí přinuceni vyházet z okna budovy na dvůr. Při tom se podařilo jednomu ze zajatců utéct, byl však okamžitě zatčen bystrozory jako podezřelý. Zatímco bystrozoři obklíčily budovu, teroristé uvnitř nainstalovali mnoho výbušných zařízení a v okolí budovy umístili několik pastí. V okolí budovy nebyl k dispozici dostatek záchranářů. Po 8 hodinách vypukl v prostorách školy požár a bystrozorům se podařilo prolomit obraná kouzla portugalců. Když vtrhly do budovy, nebyla po útočnících ani stopa. Na místě bylo nalezeno 16 mrtvých, 43 zraněných a ředitel školy Magiczne Brodawki profesor Dombrowski byl unesen. O dalším pokračování Vás, naše skvělé čtenáře, budeme informovat v dalším plátku...

Po snídani domácí skřítci uklidili špinavé nádobí a převlékli stoly. Mezi studenty panovala rozporuplná nálada, obzvláště pak studenti prvního ročníku byli celkem vystrašení a po škole chodili jedině ve skupinkách.Odpoledne, když právě probíhalo vyučování Obrany proti černé magii pro první ročník vedené ředitelem školy prof. Votočkem, našel jeden ze starších studentů před vstupní bránou do hradu sovu. Sova, která byla ve velmi zuboženém stavu, ležela na zemi a měla v pařátech černou obálku s rudou pečetí. Student sovu ihned zvedl a nesl ji profesorce Humlové, která na Bradavickém Institutu učí Péči o kouzelné tvory, aby ji vyléčila.

Cestou do kabinetu si student prohlížel dopis a nahlédl dovnitř. Když to uviděl, zastavil se, opřel se o zeď a přečetl si celé znění dopisu: "Milý pan Profesor Votoček, jestli vy chtít, aby Dombrowski žít, vy zavřít škola ještě dnes!" Student leknutím přitiskl sovu k tělu a ta vydala bolestivé písknutí. Student se rozběhl do kabinetu pana ředitele, bez klepání vtrhl dovnitř, ale profesor nikde. "Pan ředitel právě vyučuje, takže nevím, co vy tu pohledáváte! Strhávám vaší koleji 5 bodů." ozval se chladný hlas profesorky Bínové "Ale, ten dopis" nadechl se student "je to opravdu důležité!""Pokud je to důležité předám mu to hned, jak ukončí vyučování" a profesorka natáhla svou ruku směrem k dopisu.

Student, který se bál přiznat, že četl dopis určený řediteli, předal dopis a odešel. Byl čas oběda a všichni studenti se postupně scházeli ve velké síni. Když přicházeli studenti prvního ročníku, kterým právě skončila hodina, kráčel za nimi i ředitel. Posadil se ke stolu a pohledem přeletěl po místnosti, jako by kontroloval, zda jsou na obědě všichni. "Pane řediteli, tohle mi dal jeden ze studentů. Je to určené pro vás." profesorka Bínová vytáhla z vnitřní kapsy svého temného hábitu malou obálku s rudým nápisem. Profesor mlčky otevřel obálku a četl. Jeho výraz byl v ten moment nečitelný. Nikdo by nepoznal, zda čte nějakou důležitou zprávu či nákupní seznam. Zavřel dopis a vsunul ho do svého hábitu. Podíval se na profesork,y pokývl na ně hlavou a řekl: "Následujte mě prosím na malou poradu v ředitelně." Zvedl se od stolu, ale než opustil místnost, oznámil studentům: "Dokud se nevrátíme, nikdo neopustí budovu hradu." a odešel spolu s ostatními vyučujícími z místnosti.

"A co se vlastně děje?" pronesla prof. Humlová, když se blížili k ředitelně. "Vydržte, hned vám všechno sdělím" odpověděl ředitel a otevřel dveře do svého kabinetu. Jen co se zacvakl zámek u starých dveří, začal: "Přišel dopis od Paula de Siera, ředitele bývalé portugalské školy černé magie. Čtěte." a podal dopis prof. Bínové "Milý pan Profesor Votoček, jestli vy chtít, aby Dombrowski žít, vy zavřít škola ještě dnes." "Toto rozhodnutí nemůže zůstat na nás, musíme informovat Ministerstvo." vykřikla prof. Humlová. "Blázníte? Víte, co Ministerstvo udělá? Nechají Dombrowskiho klidně zabít." skočila ji do řeči prof. Bínová. "Obávám se, že máte pravdu, ale i tak souhlasím s prof. Humlovou. Toto nemůžeme rozhodnout sami." řekl profesor Votoček, který se mezitím přesunul k oknu a sledoval pozemky školy.

"Převlékněte se a za 20 minut se sejdeme před hlavní branou. Přemístíme se na ministerstvo." Když dorazili na Ministerstvo, ministr je již očekával díky dopisu, který ředitel zaslal před cestou. Školní rada vešla do malé oválné místnosti, která je na ministerstvu přednostně určena na řešení válečných konfliktů. Uprostřed místnosti byl oválný stůl. Na jedné straně stolu stáli 3 židle pro hosty a na druhé zdobené křeslo pro ministra. V místnosti bylo celkem šero, černé stěny byly po stranách lemovány šesti pochodněmi. U vstupních dveří stáli 2 bystrozorové, otevřeli dveře a tam stál malý obtloustlý stařík v černém, bohatě zdobeném hábitu. "Pane ministře" ředitel se postavil ze své židle "předpokládám, že jste četl, proč jsme tady". "Ano vím" odpověděl stařík a mávl rukou na bystrozory, kteří odešli z místnosti a zavřeli dveře. "Myslím, že mojí odpověď na tento problém již znáte." tu se postavila profesorka Bínová "To nemůžete! Nemůžete ho nechat zemřít."

"Nemůžeme vyjednávat, Bradavický Institut čar a kouzel získal díky minulému školnímu roku, kdy jako první ústav pro výchovu mladých kouzelníků přestál, ba dokonce odvrátil útoky portugalců, získal pověst nepřemožitelné školy. Nemůžeme ji zavřít, to prostě nejde! Navíc jen díky vaší škole naše ministerstvo získalo výhradní postavení na OSKN." podíval se na profesorku Bínovou, jako by čekal, zda ji taková odpověď jako vysvětlení stačí a řekl "Tímto prohlašuji jednání za vyřízené."

Dveře se otevřely a ministr opustil místnost. "To budeme dělat, jako že se nic nestalo?" pohlédla prof. Bínová na ředitele "Budeme muset." odpověděl.Když se všichni profesoři vrátili na hrad, bylo už po půl druhé a studenti čtvrtého ročníku již čekali na svého profesora Jasnovidectví. "Omlouvám se, že jdu pozdě, ale měl jsem nějaké zařizování, dnes budeme věštit pomocí křišťálové koule." Hodina pomalu plynula, studenti jeden po druhém nahlíželi do křišťálové koule a snažili se pochopit, co tyto obrazy znamenají.

Profesor Votoček se procházel po místnosti a sledoval jak studenti, kteří právě pracovali ve dvojicích (jeden se díval do křišťálové koule a druhý zapisoval, co v ní vidí), hlásí jeden přes druhého, co právě vidí. "Hele to je ta škola z novin, ta co vyhořela!" zaslechl profesor a svižným krokem přišel ke studentce. "Vidím nějakého muže, je svázaný a na podlaze. A tohle.. To je mapa! Varšava! Ne, počkejte je to Valbřich! A teď už je tam zase mlha.

Pane profesore, můžete mi říct, co to mělo znamenat?" "Myslím, že jsi někomu právě zachránila život!" Profesor vyběhl na chodbu, kde narazil na prof. Humlovou "Vím, kde je Dombrowski! Ve Valbřichu v Polsku. Ihned tam pošlete bystrozory!""Jak?" podivila se. "Na nic se neptejte a udělejte, co říkám." Všichni profesoři až do večera pak netrpělivě očekávali sovu z ministerstva. Bylo přesně jedenáct, když do velké síně, kde seděli všichni profesoři, vklouzla malá sova pálená a upustila před nimi dopis. Ředitel ho netrpělivě popadl a četl "Dombrowski byl zachráněn, Portugalci však nalezeni nebyli"