Kapitola 5.

Dva měsíce po bitvě s Portugalci se znovu otevřeli brány hradu. Některé kouzelnické rodiny však již ztratili důvěru v bezpečí na hradě Bradavického institutu a škola tak přišla o spousty studentů. Rodiče své děti raději posílali do školy Hogwarts School of Witchcraft and Wizardry ve Velké Británii, která se po bitvě jevila jako mnohem bezpečnější alternativa.

Do příjezdu studentů zbývalo už jen pár hodin, bylo chladné deštivé ráno, když se profesoři postupně scházeli na snídani ve Velké síni. Uprostřed dlouhého stolu seděl ředitel školy, prof. Patrik Votoček, po jeho pravé ruce seděli profesorka Bínová a profesor Ladman, kteří byli ponořeni do vášnivé debaty. Na druhé straně seděla profesorka Humlová začtená do Denního věštce.

"Myslím, že je na čase nám říct vše co víte." odložila profesorka Humlová noviny. "Ve světě se dějí divné věci a nikdo neví proč... To ta truhla, že ano? Co v ní bylo?" Ředitel se podíval k prázdným kolejním stolům "Tu truhlu nám svěřilo ministerstvo. Řekli mi, že obsahuje ostatky jedné významné čarodějky a potřebují je ukrýt. Osobně si ale myslím, že v truhle bylo něco jiného. Abych řekl pravdu, sám jsem se ji pokusil otevřít, ta zvědavost byla silnější než já. Toužil jsem jen nahlédnout, ale žádné z kouzel na ni neplatilo."

"A kdo je ten Hrdlička? Slyšela jsem, že po něm pátrá Bystrozorský úřad za velezradu." Zeptala se profesorka Bínová. "To je pravda, pokusil se zabít ministra. Zastavili ho včas, ale jedna čarodějka u toho přišla o život."

Školní rok byl oproti předchozím ročníkům velice uvolněný. Studenti se beze strachu pohybovali na pozemcích školy a na plno si tak mohli užívat letního teplého počasí. Bylo chvíli po druhé hodině odpoledne, když do hodiny profesora Votočka vběhl student z Nebelvíru. "Pane řediteli, Tony se ztratila! Hráli jsme v lese bezhůlkáče, ona se přemístila a nemůžeme ji teď nikde najít!" Když se ředitel dostal na okraj lesa, uviděl, jak Antonii právě vynášejí studenti z lesa. "Zaneste ji na ošetřovnu. Co se stalo?" "Našli jsme ji za potokem, napadli ji mozkomoři." Odpověděl jeden ze starších studentů.

Když se Tony probudila, byla u ní profesorka Bínová. "Kde to jsem?" zeptala se udiveně. "Jste v bezpečí na ošetřovně." Odpověděla profesorka. "Zatím ležte. Přinesu Vám horkou čokoládu, ta Vás postaví na nohy." a odešla. Do ošetřovny vletěla sova a upustila na postel malý balíček. Když ho Tony otevřela našla v něm malé přesýpací hodiny ve zlatém kruhu, spolu s dopisem. "Chci abys věděla, proč to udělám. Odpověď najdeš na Severním svahu Ovcinek, 24 otáček N.H."

V přesýpacích hodinách okamžitě poznala obraceč času, který okamžitě ukryla do kapsy hábitu a vydala se do Ovcinek dříve, než se stihla profesorka Bínová vrátit. Došla Kloší ulicí až na okraj vesnice, kde začíná Severní svah. Přehodila si zlatý řetízek přes hlavu a 24 krát otočila přesýpacími hodinami. Všechno kolem ní se začalo zrychlovat a vracet zpět. Viděla, jak se střídají den a noc, pasáci zahánějí ovce na pastviny a zase zpět, když v tom se vše zase zpomalilo a ustálilo.

Mohlo být něco kolem poledne, stála sama na okraji cesty a až na občasné zabečení byl ve vesnici klid. Ticho narušilo hlasité prásknutí jen pár kroků vedle Antonie, kde se objevil její otec Valdemar Mrva. "Tati?" promluvila nejistě, jako by čekala, že se na ni bude otec zlobit. "Tati, jsi v pořádku?" otec, jako by neslyšel jediné slovo. Stál mlčky a hleděl na vesnici.

Ozvala se druhá rána a vedle Mrvy se objevil Hrdlička. "Díky Valdemare že jste přišel tak rychle. Objevil jsem nové skutečnosti k případu portugalců." Hrdlička se rozhlédl, jako by nechtěl, aby je
někdo slyšel. Podíval se i směrem, kde stála Antonie, ale vypadalo to, že ji nevidí. "Už vím proč
Portugalci ničí ty školy. Hledají klíče, klíče od truhly, která je ukrytá v Bradavickém institutu." Zatímco Hrdlička mluvil, vytáhl Mrva z pod hábitu svou hůlku "Pozval jsem Vás do Ovcinek, protože musíme na hrad." Mrva namířil hůlkou na Hrdličku a řekl "Imperio... Ty si nezasloužíš svoje místo, jdi a zaútoč na ministra. Ve vězení v Mukařově se pak o tebe rádi postarají." Antonie vykřikla, když v tom už se zase všechno zrychlilo, střídali se den a noc, až se vrátila zpět do dne, kdy na ni zaútočil mozkomor.

Vrátila se zpět do školy, v očích měla slzy a odmítala uvěřit tomu co viděla. Neustále si v hlavě
přehrávala tu scénu, kdy její otec, kterého do té doby měla za hrdinu, použil zakázanou kletbu jen
aby získal lepší pozici na ministerstvu. "Prosíme všechny studenty, aby se okamžitě dostavili do Velké síně." Ozval se na pozemcích známý hlas ředitele školy.

Velká síň byla plná studentů, kteří se mezi sebou dohadovali, z jakého důvodu je svolávají a zvědavě si při tom prohlíželi vysokého kouzelníka, který seděl u stolu profesorů. Kouzelník se postavil a ve Velké síni nastalo hrobové ticho "Dnes v 16 hodin a 45 minut byl použit obraceč času. Jak jistě víte, obraceče času jsou přísně zakázané. Proto potřebujeme tento obraceč najít, dříve než se..." "Je tady!" vykřikla Antonie a zvedla ho nad hlavu. "Tony?!" úředník si překvapeně dívku prohlížel a vypadal, že neví, co říct. Po malém zaváhání ale rázně vyrazil k Antonii, vytrhl ji obraceč času a zakřičel "Na co si to hraješ? Víš co jsi mohla provést, mohla jsi všechno zničit." "Nemohla jsem nic, ten obraceč nefunguje! Kdyby ano, tak bych tě zastavila!" zakřičela a utekla ze síně.

Od události ve Velké síni se Antonie vyhýbala ostatním studentům a často se uchylovala na své
oblíbené místo do knihovny. Blížil se konec školního roku a knihovna se čím dál tím častěji zaplňovala studenty, kteří se zde připravovali na závěrečné testy. Antonie seděla u dlouhého stolu u okna vedle studentů ze Zmijozelu a opakovala si České dějiny čar a kouzel. Když odcházeli Zmijozelští z knihovny, všimla si Antonie, že jedné studentce vypadl z brašny pergamen. Nechtěla na ni křičet, aby nerušila ostatní studenty v knihovně, zvedla pergamen a chtěla studentku doběhnout. Vyběhla před dveře knihovny, ale nikoho neviděla.

Podívala se tedy na pergamen, který vypadal, jako by ho někdo zlostí zmačkal. "Ty přeci moc dobře víš, proč to dělám. Co po tobě chci. Dávám ti čas do zítřejšího úplňku, přijdu večer na famfrpálové hřiště. Pokud nedostanu to co chci, přijdu si pro to sám a neušetřím nikoho z hradu. N.H." Antonie poznala monogram, již jeden dopis od Hrdličky dostala. Proč jí ale tento zanechala studentka Zmijozelu?

Vrátila se do knihovny do studovny periodik a vyhledávala informace o Norbertu Hrdličkovi.
V posledních měsících již o něm nikde nepsali, ale v době bitvy s Portugalci bylo zmínek hned několik. Antonie se probírala různými tituly, až se zarazila u nadpisu "Norbert Hrdlička obviněn za velezradu!"

"Dnes v 13:31 vstoupil na ministerstvo Norbert Hrdlička, vedoucí kanceláře bystrozorů, s úmyslem zavraždit ministra kouzel. V jeho jednání se ho pokusila nejdříve zastavit pracovnice ministerstva, Světlana Hrdličková (manželka Norberta Hrdličky), kterou bez milosti na místě popravil zakázanou kletbou. Chvíli na to dorazili na místo další bystrozoři, Hrdlička ale mezitím z ministerstva uprchl."

"Lex talionis, proto jsem měla vidět otce... chtěl, abych věděla, proč musím zemřít." Pomyslela si Antonie a pohlédla na měsíc, který se pomalu překlápěl v úplněk. Tu noc nemohla Antonie usnout. Neustále se jí jako nekonečná smyčka přehrávala scéna, kdy její vlastní otec vyslal muže, který pak zabil svoji ženu. To jediné, co na tomhle světě měl.

Druhý den se Antonie nedostavila na své hodiny. Profesoři se ji snažili celý den najít, ale marně. Antonie vynikala v zastíracích kouzlech a poté co se rozhodla obětovat svůj život, aby očistila jméno Mrva, chtěla své poslední hodiny života strávit sama. Seděla na tribuně famfrpálového hřiště a pozorovala západ slunce nad horami.

Na famfrpálovém hřišti se po několika minutách objevila silueta kouzelníka. Sešla po schodišti a
vydala se mu naproti. "Jsem tady, neozbrojená a přicházím dobrovolně." Promluvila Antonie, když
vystoupila z tribuny. Hrdlička se otočil a díval se na ni pohledem, jako by nečekal, že někdo přijde.
"Mrva?" rozešel se rázným krokem a zastavil se jen pár centimetrů před ní, levou rukou ji uchopil za vlasy a hůlkou zamířil na odhalený krk.

Antonie mu pohlédla do pokřiveného obličeje. Jeho oči byli celé černé a pocítila stejný pocit, jako by jí byl na blízku mozkomor. Pocit odhodlání vystřídala beznaděj, a dokonce cítila chlad, který z Hrdličky vycházel. "O tebe už dávno nestojím." mluvil pomalu a klidně "Ta druhá nepřišla, neměla dost odvahy jako ty... nevadí, jestli tě mají na hradě rádi, nedopustí, aby se téhle tvářičce něco stalo."

Otočili se a zamířili k hradu. Antonie stále v pevném sevření Hrdličky a hůlkou přiloženou na krku. Přešli pozemky a zastavili se až před vstupem do školy. Norbert strhl surově Antonii na kolena, přiložil si hůlku k sobě a jeho hlas se nyní nesl daleko do noci. "Přišel jsem si pro ten klíč... stojím před školou a pokud ho nedostanu, Antonie Mrva dnes v noci zemře!"

Obrovské dveře školy se otevřeli a nahrnula se zde spousta zvědavých studentů. Mezi studenty se dopředu prodral učitelský sbor. Když to spatřil Hrdlička, uchopil znovu Antonii jako živý štít a namířil na ni hůlku. Antonie se nebránila, ba naopak vypadala že čeká na smrt, jako na něco, co ji osvobodí od veškerého utrpení.

"Odložte hůlky, hned!" řekl důrazně Hrdlička a díval se při tom na profesory. Všichni pomalu
pokládali své hůlky na zem. "A nyní prosím ten klíč!" Z řad studentů se vynořila studentka ze
Zmijozelu a pomalým krokem se blížila k Hrdličkovi. "Accio klíč" Klíč vyletěl studentce z ruky, přímo
do dlaně Hrdličky.

Z brašny vytáhl truhlu a odemkl ji. Jakmile se truhla pootevřela, okolí zahalil temný oblak prachu, jako by někdo použil obrovské množství Peruánského zatmívacího prášku. Když se oblak rozplynul stál Hrdlička strnule s hlavou zvednutou k obloze, zavřenými oči a z brady mu odkapávala černá tekutina připomínající krev.

Pomalu sklápěl hlavu a otevíral oči. Zastavil se pohledem až u těla, které mu leželo u nohou. V jeho obličeji se objevil náznak úsměvu zvedl hůlku a namířil ji na Antonii, která jen potichu vzlykala."Avada Kedavra!" Záblesk zeleného světla, který osvětlil pozemky školy ale nevyšel z hůlky Norberta, objevil se z lesa. Zasáhl Hrdličku přímo do zad, tlukot srdce ustál a on padl k zemi mrtev.