Kapitola 4.

Zbývalo 21 dní do začátku školního roku a v Denním věštci se již týden psalo pouze o Portugalcích. Jejich řádění se zatím nepodařilo zastavit, posledním cílem se nyní stala škola v Norsku. Na Bradavickém Institutu vrcholily přípravy na zahájení školního roku. Profesorka Humlová chytala kůrolezy, kteří jí utekli během prázdnin do studentských ložnic, a profesorka Bínová mezitím zdobila Velkou síň na zahajovací slavnost.

Do Velké síně vlétla sova a položila na stůl dopis. Prof. Bínová ho otevřela a četla. "Škola v Norsku padla a je zázrak, že se mi podařilo uniknout. Mám podezření, že za útoky Portugalců je mnohem víc, než jen pomsta. Chtějí něco, co mám já. Jste jediná škola, která odolala útoku. Prosím Vás o azyl! Profesor Ladman, Norský čarodějný institut".

Prof. Bínová vešla do ředitelny právě ve chvíli, kdy ředitel podepisoval přijímací dopisy pro studenty. "Pane řediteli, mám pro Vás dopis!". "Ještě jeden? Zapomněli jsme snad na některého studenta?". "Ne, tenhle je z Norska.". Ředitel očima prolétl dopis, ze stolu vytáhl prázdný pergamen a začal psát. Když dopsal, vložil pergamen do obálky a podal jej prof. Bínové. "Odešlete ho a připravte prosím kabinet po prof. Coufalové, budeme mít hosta."

Na zahajovací oslavě již byl u profesorského stolu jeden kouzelník navíc. Většina studentů ho nervózně sledovala a všichni si neustále něco pošeptávali. Úplné ticho nastalo až během proslovu ředitele školy, který byl, jako každý rok, dlouhý a ne příliš zajímavý. "...také bych Vám chtěl představit nového učitele Kouzelných formulí, profesora Ladmana, který donedávna vyučoval na Norském čarodějném institutu.". V ten moment všechny oči v sále sledovali pouze nového profesora. Ten pohotově zapnul hábit až ke krku a na jeho obličeji bylo možné zahlédnout skrytou nervozitu.

Školní rok byl poklidný jako nikdy dříve. Blížily se Vánoce a nikdo netušil, že tyto svátky nebudou šťastné a veselé. Jednou, když se vydala skupinka studentů do hostince do vedlejší vesnice, narazila cestou na opravdu zvláštní dopis. Dopis, který byl přitlučený ke stromu asi metr nad zemí. Dopis byl podepsán ředitelem prof. Votočkem a žádal přesně to, kvůli čemu Portugalci ničí jednu školu za druhou. Na dopise ale něco nesedělo, bylo tam tolik hrubek, že by člověk jen těžko uvěřil, že to psal Čech. Když studenti dorazili do hostince, překvapila je atmosféra, která zde panovala. Jindy hlučný hostinec byl nyní tak tichý, že bylo slyšet mouchu topící se v máslovém ležáku u vedlejšího stolu. Na baru seděli 3 muži v černých hábitech, sledovali studenty a povídali si. Protože hospodský dlouho nešel, zvedla se jedna studentka ze Zmijozelu a šla na bar. Při čekání na 4 máslové ležáky a jednu horkou ohnivou čokoládu, se k ní jeden z mužů naklonil, něco jí pošeptal a podal dopis. Studentka rychle zasunula dopis do hábitu a podívala se na své spolužáky, kteří se již věnovali nějaké historce z hodiny Lektvarů.

Když roztály poslední zbytky sněhu, vydal se jednoho odpoledne prof. Ladman na studijní výpravu do temného lesa, aby lépe poznal zdejší tvory. Zastavil se u kamenné mohyly a zadíval se mezi stromy. Stála tam postava celá v černém. Pomalu vsunul ruku do hábitu, aby vytáhl hůlku. "Mdloby na tebe!". Profesora zasáhla kletba do zad a padl na zem. U lesa seděla ve stínu mohutných stromů skupinka studentů 5. ročníku. "Expecto patronum!". "Co to bylo? Rychle jdeme tam!". Studenti se rozeběhli do lesa. Když dorazili k mohyle, nalezli mozkomora jenž se naklání nad profesora, který je v bezvědomí. "Expecto patronum!" vykřikla studentka z Mrzimoru a z její hůlky vyletěla krásná modrá sova a zahnala mozkomora hluboko do lesa. "Rennervate" probudili učitele k životu. "Dritt Pikk! Okradli mě!" vykřikl profesor a rozeběhl se ke škole. "Není zač." utrousila sarkasticky Mrzimorská studentka, ale profesor běžel dál.

Když se studenti vraceli zpět ke škole, zaslechli cinkání lahví. Vydali se za zvukem. "Krügel je varoval! Krügel jím dal dopis, co napsali ti hore portugalský! A oni stejně nedokážou ochránit malý klíček tupci, tupci to jsou...". Za mohutným stromem seděl skřítek a vedle něho ležela prázdná lahev od ohňové whiskey. Když uviděl skupinku studentů, jak na něho zírají, zakřičel "Tupci!" a zlostně si uplivl. "Jaký klíček?" zeptal se jeden student. "Jaký klíček dritt hore? Ten, který jste si nechali ukrást! Tenhle klíček." Krügel se na moment uklidnil a vzhlédl ke studentům s vážným výrazem. "Ještě ale není pozdě! Klíč mají zatím ti, jenž se přátelí s hadem. Předání má být dnes večer, nezalekněte se ohňů!". S posledním slovem skřítek luskl prsty a zmizel.

Když profesor Ladman doběhl do školy, zamířil přímo do ředitelny. "Pane řediteli, ukradli ho! Ten klíč je pryč. Víte co to znamená? Mají už všechny a budou chtít to, co máte vy!". "Co máte vy?" vešla v ten moment do dveří profesorka Bínová. "OŠME (Organizace škol magie Evropy) pověřila některé ředitele hlídáním cenné truhličky. Nikdo z OŠME nám neprozradil, co tato truhla ukrývá, ale víme, že se nesmí dostat do špatných rukou, jinak budeme ve válce. Truhla lze otevřít pouze sedmi klíči najednou. Pověřili tedy 7 ředitelů, aby tyto klíče střežili a 8. ředitele pověřili, aby střežil truhlu. Portugalci mají již všechny klíče a myslím, že si brzy přijdou pro tu truhlu.". "Chcete říct, že tu truhlu střežíte vy?" zeptala se profesorka. "Má ji on a Portugalci si pro ni přijdou dnes v noci!" ozvalo se chřaplavým hlasem zpoza profesora Ladmana. "Krügele, co ty tady?" vykřikl překvapeně profesor. "Krügel Vám sloužit, a Krügel Vám vždycky dobře posloužit když vy potřeboval. Copak si pán nevzpomíná,...". "Ano vzpomínám" skočil mu do řeči profesor. "Krügel je tady, aby pána ochránil."

Ředitel ten večer svolal všechny studenty do Velké síně. "Prosím klid! Musím Vám oznámit, že naše škola čelí nebezpečí a proto dnešní noc máte zakázáno opustit své pokoje. Na starost Vás bude mít profesorka Humlová, která Vás bude hlídat a v případě nebezpečí Váz přemístí pomocí přenášedel do bezpečí. Nyní se prosím rozejděte do svých pokojů...". Mezi studenty ihned vznikaly vášnivé debaty o tom, co se asi tak může dnes v noci stát.

Na pozemcích školy bylo nyní několik bytrozorů z ministerstva a profesor Ladman s profesorem Votočkem se procházeli po pozemku školy, aby mohli co nejdříve spatřit jakoukoliv hrozbu a zneškodnit ji. "Neřekl jste mi, že v temném lese jsou i mozkomoři.". "To protože tam žádní nejsou." odvětil ředitel. "Dnes, než mě přepadli, jsem jednoho spatřil u mohyly." Ředitel se zatvářil vážně. "To je opravdu zvláštní. Mozkomoři jsou pod dohledem ministerstva a mají přísně zakázáno přiblížit se k našim pozemkům. Obavám se, že se tu děje něco opravdu zlého."

"Fiendfire!!" ozval se známý hlas Mafaldy. Temnotu rozzářil obrovský ohnivý drak, který začal zapalovat okolní stromy! Bystrozoři začali zápasit s ohnivým drakem, zatímco profesoři se rozeběhli za Portugalci. Ze školy se ozval hlas prof. Humlové. "Vraťte se! To nemůžete!". 15 studentů vyběhlo ze školy a běželo na pomoc profesorům. "Budeme bojovat! Jste s námi nebo proti nám paní profesorko?!". Profesorka vytáhla hůlku a běžela za nimi. Vzduchem létaly kletby, a když už to vypadalo, že se podařilo zahnat Portugalce do rohu, vynořili se z lesa nenápadně Mortifágové, příznivci portugalské sekty a zaútočili ze zálohy. "Avada Kedavra!"! V ten moment jako by se zastavil čas. Profesor Ladman se prudce otočil a uviděl zelenou záři, která se k němu blížila vysokou rychlostí. Zavřel oči a čekal svůj konec, když v tom ucítil tupou ránu do hlavy a padl na zem. K zemi ho srazil Krügel, který se přenesl do bojiště, aby ho zachránil. Kletba, která ho jen o kousek minula, si ale cíl přeci jen našla. Do cesty se jí nevědomky postavil Paulo de Siero. Na poslední chvíli ještě stihl vykřiknout a padl k zemi mrtev.

"Eu vos maldizem" vykřikla Mafalda, padla na kolena a objímala Paula. "Mdloby na tebe!". Chvilka nepozornosti stačila, aby ji jeden z bystrozorů zasáhl kletbou. V zadní části školy u lesů probíhali poslední boje mezi studenty a Mortifágy. Ti ale od chvíle, kdy jejich všemocný vůdce padl a jeho pravá ruka byla zajata, jakoby ztratili odvahu k boji a pomalu se dali na ústup, až nakonec úplně zmizeli v Temném lese. Bystrozorům se podařilo ovládnout ohnivého ducha a použít ho proti zbylým Portugalcům, kteří tak uprchli před svou vlastní zbraní.

Na pozemcích školy se rozvinulo hrobové ticho. Bystrozoři stále procházeli pozemky a zůstávali ve střehu pro případ, že se nepřítel vrátí, zatímco se profesoři přesunuli do ředitelny. "Tu truhlu musíme odevzdat na ministerstvo, teď když nikdo neví, kde jsou všechny ty klíče, je obrovské riziko nechávat ji v naší škole." promlouval ředitel k ostatním profesorům, cestou po chodbě. "Hned ráno ji tam dopravím."

Profesor Votoček otevřel dveře do ředitelny a tam uviděli muže s truhličkou v ruce. "Sbohem" usmál se muž a zmizel. "Naše ochranná kouzla byla během boje oslabena a ten Mortifág... Bylo to celé zbytečné." hystericky vykřikla profesorka Humlová. Ředitel byl od chvíle, kdy spatřil toho muže, jako opařený. "To ale nebyl Mortifág, to byl Norbert Hrdlička.".